Jan Šulc a jeho rodiče jsou důkazem toho, že přechod z konvenčního na ekologické zemědělství nemusí být žádný strašák, pokud máte půdu opravdu v krvi. Na patnácti hektarech v srdci Českomoravské vrchoviny, kousek od Pelhřimova, dnes rodina Šulcova pěstuje voňavou meduňku a mátu v naprosté harmonii s přírodou. Na syntetické pesticidy a průmyslová hnojiva se už dávno rozhodli nespoléhat, zato se naučili mnohem více předvídat, chránit svá pole před erozí a řešit nečekané nájezdy zvědavých zajíců.
JAKÉ BYLY VAŠE ÚPLNÉ ZAČÁTKY? CO VÁS PŘIVEDLO K EKOLOGICKÉMU PĚSTOVÁNÍ?
Já jsem vlastně v prostředí bylin vyrůstal. Rodiče je začali pěstovat někdy kolem roku 1992, to mi bylo sedm let, a od té doby se u nás byliny pěstují nepřetržitě. Mám prostě zemědělství, a hlavně práci s půdou, zkrátka v krvi. Po dokončení studia na zemědělské škole jsem se rozhodl v pěstování pokračovat po boku rodičů. V hlavě jsem měl ale jednu zásadní myšlenku: začít pěstovat byliny ekologicky.
V tu dobu, psal se rok 2008, jsem zaslechl něco o firmě Sluneční brána – dnešním SONNENTORU. Dozvěděl jsem se, že vykupují byliny v biokvalitě, a říkal jsem si, že přece nejde dohromady, abych pěstoval byliny, tedy rostliny, které mají člověku pomáhat, a přitom na ně používal syntetické pesticidy.
JAK NA VAŠE ROZHODNUTÍ TEHDY REAGOVALI RODIČE?
Na začátku jsme si pozemky rozdělili. Rodiče na svých polích pěstovali byliny tak, jak byli zvyklí, a já na těch svých začal hospodařit v bio režimu. Ten přechod do ekologie se podařil, a tak rodiče za dva roky přešli také do ekozemědělství. Asi tím, že s pěstováním bylin jsme už nějaké zkušenosti měli, tak ten přechod k ekologickému způsobu hospodaření nebyl nijak drastický. Koupily se samozřejmě lepší stroje na obdělávání půdy, jako plečky nebo plecí brány, ale přijde mi, že se hlavně muselo začít při tom pěstování víc přemýšlet, snažit se předvídat a plánovat.
Myslím, že nejvíce chyb a kopanců jsme si odbyli ještě předtím, než jsme začali dodávat do SONNENTORU. Na druhou stranu vidím, že člověk se stále učí a že i špatná zkušenost je vlastně taky zkušenost, jen se zkrátka nesmí opakovat moc často.
KDY A JAK SE VŮBEC PROTLY VAŠE CESTY SE SONNENTOREM A CO PRO NÁS DNES PĚSTUJETE?
První setkání se SONNENTOREM proběhlo v onom roce 2008. To jsem u vás byl jako pěstitel, který by pro vás rád v budoucnu pěstoval byliny. A od roku 2010 už pro vás biobyliny skutečně pěstujeme. Nacházíme se asi osm kilometrů od Pelhřimova v nadmořské výšce kolem 550 až 600 metrů. Pěstujeme pro vás meduňku, mátu peprnou, mátu vonnou, sléz maurský, jitrocel a pohanku. Vše pro nať. Máme celkem patnáct hektarů půdy a bylinám se věnujeme na dvanácti z nich.
KDO VŠECHNO ZA VAŠÍ ÚRODOU DNES STOJÍ? POMÁHÁ VÁM RODINA?
Snažíme se to udržet jako rodinnou firmu. Pracuji já s manželkou a moji rodiče, kteří už jsou sice v důchodu, ale stále nám vypomáhají. Ten hlavní chod farmy, tedy sklizeň a sušení, dokážeme zvládat takto společně v tomto složení. Pak je tu samozřejmě pletí a sběr kamení. S tím nám občas pomáhají další členové rodiny nebo brigádníci.
KTERÁ JE VAŠE ÚPLNĚ NEJOBLÍBENĚJŠÍ BYLINKA A PROČ PRÁVĚ TA?
Nejraději mám meduňku. Nejen pro její chuť a vůni, ale i proto, že se s ní na sušárně nesmírně příjemně pracuje. Také nám vždycky hrozně moc voní, když se nám od vás vrátí prázdné vaky na byliny. Jsou totiž nádherně navoněné tou pestrou směsí vůní nejrůznějších bylin a koření, co u vás v Čejkovicích zpracováváte.
CO VÁS RÁNO PŘINUTÍ VSTÁT A JÍT NA POLE, KDYŽ ČLOVĚKU OBČAS DOCHÁZÍ SÍLY?
To jediné, co nás živí, je pěstování a sušení bylin. Byliny ale nerostou celý rok, jsou to zhruba čtyři měsíce v roce, kdy máte možnost něco sklidit. Člověk ráno prostě musí vstát a jít na pole nebo na sušárnu, i když je venku třeba nesnesitelný hic a radši by se šel někam vykoupat. Je to zkrátka náš život.
PĚSTOVÁNÍ SE DNES ČASTO POTÝKÁ S KLIMATICKOU ZMĚNOU. JAK TO NA SVÝCH POLÍCH VNÍMÁTE VY?
Rozmary počasí nám dělají ty úplně největší problémy. Ať už jde o sucho, nebo o to jarní střídání, kdy chvíli převládá teplo a vzápětí se vrátí zima. Přijde mi, že meduňka a máty mají rády teplo a dostatek vody. Bohužel se v minulých letech stalo, že na jaře je zima a sucho. To se pak opravdu hodně podepíše na prvních sklizních. V takových chvílích můžeme jen doufat, že druhá sklizeň nakonec dopadne mnohem lépe.
JAK KONKRÉTNĚ SE SNAŽÍTE O PŮDU PEČOVAT A JAK JÍ VRACÍTE ŽIVINY?
U pěstování bylin vidím pro pole jednu velkou nevýhodu. Bylina, která tam vyroste, se sklidí, usuší, odveze a ta organická hmota se už na pole přirozeně nevrací. Proto se snažím kromě bylin na polích pěstovat i rostliny, které jsou určené k zelenému hnojení. Jsou to rostliny, které na poli vyrostou a když nastane ten správný čas, tak se zmulčují a zaorají, a tím se ta organická hmota vrací zpět na pole. Snažím se zkrátka využít každou možnou chvíli, kdy je na polích prostor pro pěstování těchto rostlin.
U nás máme navíc velkou většinu pozemků na svahu. Při pěstování bylin, kdy se půda mezi řádky pravidelně kypří, má takový pozemek při silnějším dešti větší sklon k erozi. Takové pole vždy raději rozdělím na menší díly a vždy na jednom z dílů zaseji například jetel, který působí tak, že při větším dešti spolehlivě zadrží tu odtékající vodu s hlínou. Zároveň si u nás vyrábíme vlastní vermikompost. S vydatnou pomocí pilných žížalích pomocníků tak půdě vracíme nesmírně důležitou organickou hmotu a vdechujeme do ní nový život.
FARMÁŘENÍ PŘINÁŠÍ I NEČEKANÉ SITUACE. VZPOMENETE SI NA NĚJAKÝ ÚSMĚVNÝ MOMENT?
Asi ta vůbec nejzajímavější a nejvtipnější věc, která se nám při pěstování stala, přišla po tom, co jsme na pole vysázeli mátu. Za dva dny jsme totiž při pravidelné kontrole zjistili, že spousta rostlinek je ukousnutých a položených přesně hned vedle té původní sazeničky. Některé rostlinky dokonce byly vytažené přímo ze země a rovněž pečlivě položené hned vedle řádku. Po dalším podrobném zkoumání a večerním sledování pole jsme zjistili, že nám to dělají zajíci. A to nejspíš jenom z obyčejné zvědavosti, nebo možná proto, že je to zkrátka jenom bavilo.
MÁTE NĚJAKÝ TAJNÝ SEN, KAM BYSTE CHTĚLI SVOU FARMU V BUDOUCNU POSUNOUT?
To, co bychom chtěli v budoucnu určitě vylepšit, je sušárna. Ať už jde celkově o samotnou technologii sušení, nebo o obsluhu sušárny. Především neustálé rozvrstvování syrových bylin a potom zase nutnost ty suché byliny ručně vynášet v prostředí, kde je velký prach a teplo, je poměrně dost fyzicky náročné. Přesně na to bychom se chtěli zaměřit.
ČEHO SI NA NAŠEM SPOLEČNÉM PARTNERSTVÍ CENÍTE NEJVÍCE?
Na SONNENTORU si moc ceníme férového jednání a velmi dlouhodobé spolupráce. Přístup k nám je vždy otevřený a svých pěstitelů si opravdu ceníte.
