Květinová královna z Vysočiny. Její pole nedaleko Havlíčkova Brodu září barvami do dalekého okolí. Eva Doláková je hrdou pokračovatelkou rodinné tradice a ženou, která do péče o krajinu vnáší nesmírnou lásku a pozitivní energii. Společně se svým partnerem Františkem Matouškem navázala na průkopnickou práci svého tatínka, pana Klementa. Dnes tvoří skvělý tým a s úsměvem dokazují, že dělat ekologické zemědělství s hlubokou úctou k přírodě lze i bez složitých dotačních tabulek, prostě jen selským rozumem a citem.
JAK SE POTKALY VAŠE CESTY S ČEJKOVICKÝM SONNENTOREM A JAK ZAČAL VÁŠ PŘÍBĚH?
Všechno to začalo už u mého tatínka, pana Klementa. Ten začal se SONNENTOREM spolupracovat hned v jeho začátcích, ještě v dobách, kdy se jmenoval Sluneční brána. Tehdy se potkal s Tomášem Mitáčkem a odvážně se pustil do pěstování v přísném biorežimu. Já jsem do toho postupně pronikala, pomáhala jsem tatínkovi i mému příteli Františku Matouškovi. Po tatínkově smrti jsme to s přítelem převzali a dnes pokračujeme v jeho úžasné práci.
VÁŠ TATÍNEK PĚSTOVAL PŘEDEVŠÍM NAŤOVÉ BYLINY. VY JSTE SE ALE VYDALA TROCHU JINÝM SMĚREM, JE TO TAK?
Přesně tak. Já mám obrovskou radost, když to všude kolem krásně kvete, proto pro SONNENTOR pěstujeme hlavně květové byliny. Našim polím vládne především měsíček a nádherná modrá chrpa. Kromě nich u nás najdete také listy jahodníku a v posledních letech jsme se pustili i do pěstování červených a žlutých růží. Jejich okvětní plátky voní do dalekého okolí. Růže je prostě magická. Když máte náhodou špatnou náladu, stačí si k této krásce přičichnout a hned je vám na světě lépe. Velkou radost nám dělá i zhruba desítka kraviček a další zvířata, která na farmě máme.
ODKUD BERETE OSIVO A JAK PROBÍHÁ SAMOTNÁ SKLIZEŇ TĚCH VŠECH KVĚTŮ?
U modré chrpy si necháváme část květů odkvést a semínka si pečlivě schováváme jako osivo na další rok. Měsíček pak nakupujeme v biocertifikované odrůdě Plamen plus. Náš první sběr začíná zpravidla začátkem června, kdy je všechno v plném rozpuku. Květy sbíráme výhradně ručně. Ihned po sběru putují do naší vlastní sušárny, aby byly šetrně usušeny. Čajům ze SONNENTORU pak dodávají přirozenou vůni, chuť a hlavně překrásnou barvu.
S JAKÝMI VÝZVAMI SE NA POLÍCH DNES NEJVÍCE POTÝKÁTE? DĚLÁ VÁM STAROSTI TŘEBA POČASÍ?
Byrokracie, ta je tu s námi pořád. Jinak ale žádné drastické problémy nevnímáme. Jsme si samozřejmě vědomi klimatických změn, ale věříme, že příroda se o všechno nakonec postará sama. Bereme to jako přirozený vývoj, kterému se zkrátka musíme přizpůsobit a zůstat pozitivní. Tak to i děláme. Možná je to i naší polohou na Vysočině, ale zatím jsme opravdu neměli hlavu ve smutku, musím to zaklepat. Je pravda, že sběr se nám trochu posunul. Loni jsme například sbírali znatelně déle než obvykle. Objemově jsme ale zůstali na stejné úrovni, dokonce jsme nasbírali více, než jsme původně čekali.
JAKÝM ZPŮSOBEM NA VAŠÍ FARMĚ VRACÍTE PŘÍRODĚ TO, CO VÁM DÁVÁ?
Nejsme zapojeni do žádných oficiálních programů, které by nám přesně diktovaly, jak se máme o přírodu starat a kam přesně zasadit který strom. Raději děláme vše na vlastní pěst a řídíme se vlastním přirozeným citem. Vysazujeme túje a různé keře. Nedávno jsme například zasadili rybíz a další ovocné odrůdy. Lidé si k nám totiž rádi jezdí nakupovat naše výrobky přímo ze dvora, tak si nyní mohou čerstvé bobule rovnou i sami nasbírat. Na většinu práce jsme sice jen dva a občas je to náročné, ale rozhodně si nestěžujeme. V sezóně nám jezdí pomáhat rodina a občas využijeme i výpomoc. Za každou ruku navíc jsme obrovsky vděční.
ZEMĚDĚLSTVÍ JE ČASTO VNÍMÁNO JAKO TVRDÝ MUŽSKÝ SVĚT. SETKALA JSTE SE NĚKDY S PŘEDSUDKY?
Nad tím jsem se vlastně nikdy nezamýšlela, dokud jste tuto otázku nepoložili. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by na mě někdo pohlížel hůře než na muže farmáře. S přítelem máme navíc role přirozeně rozdělené. Není to tak, že bych celé dny jezdila na traktoru. Já se s láskou věnuji sběru květů, zatímco František zastane ty těžší, mužnější práce. Každý máme svou nezastupitelnou roli a skvěle se doplňujeme.
CO BYSTE VZKÁZALA DALŠÍM ŽENÁM, KTERÉ UVAŽUJÍ O TOM, ŽE SPOJÍ SVŮJ ŽIVOT S PŮDOU?
Ať se určitě nebojí. Pokud je to baví a láká, měly by se do toho s odvahou pustit. Ženám v této práci nic nebrání a vždy by měly následovat své sny. Sama bych tuto svou cestu ráda jednou někomu předala. Moje dcera mi už dnes na farmě hodně pomáhá a má navíc tři syny. Právě v nich vidím naši budoucnost. Jsou sice ještě malincí, ale pevně věřím, že ona nebo její synové budou v mých šlépějích jednou pokračovat.
